Všeobecné sněmy

První všeobecný sněm pozůstával z třistaosmdesáti svatých a blahoslavených ot­ců, shro­mážděných v Nicei při císaři Konstantinu proti bezbožnému Ariovi, odhalil a vysvětlil jednobyt­nost v třech osobách (hypostasích) božské přirozenosti, naučil věřící klaněti se jednou úctou Otci i Synu i svatému Duchu a vyvrátil lživé učení o nerovno­sti v božství, nikdo nesmí skládati, před­kládati, a ukazovati jiné vyznání, než stanove­né od svatých otců svatým Duchem v Nicei shro­mážděných.

Druhý všeobecný sněm pozůstávající ze stopadesáti otců shromážděných v Caři­hradě při velikém císaři Theodosiovi. Tento sněm doplnil nicejské vyznání víry boho­sloveckými výroky o svatém Duchu, odvrhl Macedonija, který se opovážil považovati vládce za služebníka a chtěl přetíti nepřetnutelnou jednotu; a odsoudil Apolinaria, bezbožně učícího, že prý Pán přijal tělo bez duše a rozumu.

Třetí všeobecný sněm sestávající z dvouset otců, shromážděných v Efezu při cí­saři Theodo­siovi, synu Arkadiovu. Stanovil, že jeden a týž Kristus jest Syn Boží vtě­lený a porodivší ho vždycky Panna je vlastně a pravdivě Bohorodice, a odvrhl Nesto­rija, který učil, že odděleně je Kristus člověk a odděleně Bůh.

Čtvrtý všeobecný sněm pozůstával ze šestisettřicetipěti otců, shromážděných v Chalcedoně při císaři Markianovi. Stanovil, že jeden a týž Kristus Syn Boží pozůstává z dvou přirozeností a vyobcoval z církve pošetilého Eutychije, který učil, že veliké ta­jemství spasení vykonal přízrak; s ním Nestorija, který potvrzoval rozdělení přiroze­ností a Dioskora, uznávajícího smíšení těchto přirozeností.

Pátý všeobecný sněm sestávající ze stošedesátipěti otců, shromážděných v Caři­hradě při Justinianovi, zavrhl Theodora Mopsuetského, učitele Nestorijova, Origena, Didyma, Euagrija, kteří obnovili pohanské báje o přecházení a proměnění některých těl a duší a nerozumně se po­stavili proti vzkříšení mrtvých; také spis Theodorita proti pravé víře a proti dvanácti kapitolám blahoslaveného Cyrilla a tak zv. list Lvův.

Šestý všeobecný sněm shromážděný v Cařihradě při císaři Konstantinovi, objas­nil, že máme vyznávati dvě přirozená chtění a dvě vůle a dvě přirozené působnosti v jediném Pánu našem Ježíši Kristu pravém Bohu, který se vtělil pro naše spasení. Přijal a potvrdil víru, dogmata a pra­vidla předešlých pravoslavných všeobecných a místních sněmů a svatých otců a stanovil, že se nesmí nic dodávat k nim, ani odnímati.

Sedmý všeobecný sněm sestávající z třísetsedmdesátisedmi svatých otců při císaři Konstan­tinovi a jeho matce Irině, vysvětlil a potvrdil dogma o úctě k ikonám.