|
|
Klášter to je sociologický a stavební útvar, skládající se v uzavřeném areálu z budov a případně z dalších pozemků (zahrady, dvorů apod.) a určený za obydlí a půso biště řeholnímu řádu mužskému (mniši) nebo ženskému (jeptišky). Nejvýstavnějším objektem je klášterní kostel, k němuž z boku přiléhá spolu s obytnou budovou křížová chodba (ambit), obklopující rajský dvůr se studnou a kašnou na mytí (lavatorium), a spojená s kapitulní síní, popř. další kaplí. Sklepy nahrazovala zprvu zásobárna (cellarium) v přízemí. V části uzavřené příslušníkům druhého pohlaví (klausura) jsou dormitář (společná ložnice) nebo samostatné cely, refektář (jídelna), někdy zvlášť letní a zvlášť zimní apod. V baroku se pro představené řádu budují zámkům podobné prelatury se sály a knihovnami a při některých ženských klášterech proboštství jako sídlo probošta, duchovního k vykonávání obřadů. Zatímco kláštery žebravých (mendikantských) a kazatelských řádů (augustiniáni, dominikáni, františkáni, minorité, klarisky) se soustřeďovaly ve městech, starší benediktinské, premonstrátské a cisterciácké řády, usídlené na samotě nebo v osadě, dodatečně kolem kláštera vyrostlé, měly hospodářskou část s dvory, se sýpkami, stodolami atd., hospitál, zahradu okrasnou i užitkovou aj. Zvláštním útvarem je kartouza – kartuziánský klášter, kde jednotliví mniši obývali samostatné malé domečky, obklopující ústřední prostranství, s vlasními zahrádkami a kuchyní. Podobné jako sídlem kartuziánů je kartouza, užívá se speciálních názvů i pro konventy některých jiných řádů: rytířské a některé křížovnické řády mají komendu, jiní křížovníci a řeholní kanovníci (augustiáni-kanovníci a premonstráti)kanonii (kostel při ní se nazývá kolegiální), řeholní klerikové, jako jezuité, piaristé aj. sídlí v koleji a např. oratoriáni mají oratorium. Jako obecný název, v němž se nepochybí, se doporučuje označení konvent.