Pravoslaví

Pravoslaví je východní, byzantskou větví, směrem křesťanství, který se liší od katolicismu a protestantismu vlastním výkladem věroučného dogmatu a bohoslužebným kultem.

Je nejvlivnějším a nejrozšířenějším náboženstvím v mnoha státech východní a jihovýchodní Evropy. Vyznavači pravoslaví jsou sdružení v 15 autokefálních (samo­statných) církvích:

• cařihradská pravoslavná církev,
• alexandrijská (Egypt),
• an­tiochijská (Sýrie, Libanon),
• jeruzalémská,
• ruská,
• gruzínská,
• srbská,
• bul­harská,
• rumunská,
• kyperská,
• řecká,
• pravoslavná církev v Albánii,
• pravoslavná církev v Polsku,
• pravoslavná církev v Čechách a na Slovensku,
• ruská pravoslavná církev v USA.

V rámci své institucionální základny mají autokefální pravoslavné církve v růz­ných zemích zastoupení nazývané exarcháty, eparchie (obdoba biskupství) a mise. Pravoslaví nemá své jed­notné centrum obdobně Vatikánu. Nejvyšší uznávanou cír­kevní autoritou je sice cařihradský patriarcha, který však nemá žádnou moc nad jiný­mi pravoslavnými církvemi.

Jako oficiálně samostatná církev existuje pravoslaví až od rozdělení křesťanské církve na západní a východní, k čemuž došlo v r. 1054 n.l. Jak před rozdělením, tak i po něm, se však kaž­dá z obou církví pokládala jednak za pravou, ortodoxní, pravo­věrnou či pravoslavnou, jednak za katolickou, tj. světovou, obecnou, ekumenickou. Teprve postupem času se pro západní církev vžilo označení katolická (ona sama se začala nazývat římskokatolickou) a stoupenci východní církve si dali pojmenování pravoslavní, aby zdůraznili svůj odmítavý postoj ke změnám v dogmatice a obřadech, jež byly připuštěny v západní církvi.

Pravoslavná věrouka se vyznačuje některými zvláštnostmi proti katolicismu. Vy­tvářela se postupně na sedmi koncilech – církevních sněmech od 4. do 8. století n.l. Pramenem věrouky pravoslaví je Písmo svaté – bible a "posvátná tradice". Z bible uznává pravoslaví pouze 38 knih Starého zákona (z jeho 39 knih) a všech 27 knih No­vého zákona. "Posvátná tradice" má za úkol zpřístupnit chápání textu Písma svatého širokým vrstvám věřících – jde vlastně o jeho výklad.

Hlavní zásady pravoslavné věrouky tvoří dvanáct článků, z nichž každý obsahuje jedno nebo několik dogmat (základních zásad pravoslaví), ve které musí stoupenci pravoslaví bezvýhradně věřit. Mezi těmito dogmaty nacházíme požadavky:

• věřit v existenci boha;
• věřit v jeho stvoři­telské poslání;
• věřit v syna božího Ježíše Krista, kte­rý sestoupil z nebe a přijal tělo z Panny Marie;
• věřit v ukřižování Krista, v jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení;
• věřit v boha Ducha svatého, jenž vychází z boha - otce;
• uznávat jednu církev;
• uznávat nutnost křtu;
• očekávat vzkří­šení z mrtvých;
• oče­kávat věčný život po božím posledním soudu.

Tato dogmata jsou považována za abso­lutní, nezvratné, neměnné a obecně závazné pravdy.

Pravoslaví má obrovský počet vlastních svatých – 462, jejichž svátky mají být sla­veny. Věřící má v roce držet 200 dní půst. Pravoslaví světí dvanáct hlavních svátků:

• Narození boho­rodičky;
• Uvedení bohorodičky do chrámu;
• Zvěstování bohoro­dičky;
• Narození Páně;
• Obětování Páně;
• Zjevení Páně;
• Proměnění Páně;
• Vjezd Páně do Jeruzaléma;
• Na­nebevstoupení Páně;
• Nejsvětější Trojice;
• Zesnutí bohorodičky;
• Povýšení svatého Kří­že.

K těmto hlavním svátkům při­stupují další na počest svatých, církevních otců, apoštolů, proroků, mučedníků, chrá­mových patronů atp.

Pravoslaví uznává celkem sedm svátostí:

• Křest, který podle teologů
uděluje "milost boží" a očisťuje od dědičného hříchu.
• Biřmování – posiluje věřícího pro zbožný život.
• Přijímání – spojuje věřícího s Ježíšem Kristem.
• Pokání – posky­tuje odpuštění hříchů.
• Svěcení kněžstva – opravňuje konat bohoslužby v chrámě a udělovat svátosti.
• Manželství – daruje milost k ro­zení děti a jejich výchově v duchu křesťanství.
• Pomazání – utěšuje nemocné

Z uvedených svátostí vyplývá, že prová­zejí věřícího od kolébky po hrob.